Jmenuji se Filip Bačík.



   Jako dítě "alergik" jsem si prošel celou řadou omezení. 
K jednomu, ne však jedinému zákazu, patřil i styk s "chlupatými" zvířaty. 
Jak už to bývá, zakázané ovoce nejvíce chutná, tudíž jsem vyhledával pozornost veškerého zvířectva v okolí.
 Mohu říci, že jsem si mezi zvířaty zpočátku nikterak nevybíral. 
Nosil jsem si do tajných skrýší našeho paneláku žáby, ještěrky, užovky, křečky, 
ba i myši a potkany a následně se o vše to zvířectvo staral. Musím podotknout, 
že z ohledem na svůj věk docela úspěšně. Někdy až na tolik, 
e se časem počet myší a potkanů v paneláku, k nelibosti sousedů, notně rozrostl.

   Mým dětským snem však zůstávalo, mít vlastního psa. Bohužel bez odezvy.
 Z důvodu obav rodičů ze stupňujícího se mého alergického projevu, se tomu ani nedalo divit.

   Brzy po té, co jsem dosáhl plnoletosti a myslel si, že už vlastně umím všechno, 
co v životě budu potřebovat, pořídil jsem si svého prvního vytouženého psa! Fenku Julču.



   Zde jsem ovšem narazil... Pojednou mé zjištění, že se neustále člověk musí učit a zdokonalovat,
 ač jako zdatný "dětský" chovatel myší, potkanů atd..., jsem byl nucen si přiznat své chyby.
 Přesto, že teoreticky bylo vše docela jasné, až praxe mi ukázala ty správné cestičky, kudy jít, 
abych dosáhl nejlepších výsledků.

   Musím přiznat, že mě mnohé naučila sama Julča. 
Sledoval jsem každý její krok, úšklebek, pohled, protažení, no prostě veškerou řeč beze slov. 
Společně jsme byli tým, který ve svém okolí začal probouzet touhu přiřadit se do naší smečky.

   Postupem času mě začali přátelé a známí nabádat k tomu, 
abych jim pomohl také vybudovat takový vztah se svými mazlíčky.
 Tuto výzvu jsem přijal a již přes 20 let se této činnosti snažím podřizovat většinu volného času.
 Nejvíce mě těší, když vidím výsledky své práce přetvořené ve spokojenost všech, 
co mi dali svou důvěru a pomohli tím i mě s vytvořením mota těchto stránek: 
"Pomoc lidem se psy a psům s lidmi"

   Julča mi vždy pomáhala a dávala mi najevo, jakým způsobem mám postupovat.

   Po Julče jsem měl ještě další pejsky, neméně důležité, 
ale ona byla mou první opravdovou psí pomocnicí. Dnes mi ji připomíná současná "spolupracovnice"
Kory...



   Mnozí jistě z fotografie poznali, že se jedná o plemeno Stafordšírský bulteriér.

   Často mi lidé kladou otázku, proč právě "staffbull"? No a já jim bez velkého rozmýšlení odpovídám: 
"Protože tito psi bývají v povědomí lidí považováni (zejména díky médiím) za krvelačné bestie,
 přestože při kvalitní výchově a péči jsou dokonalými společníky, 
což dokládá přesně svým projevem náklonnosti ke všemu živému naše Kory..."

     Nyní mi navíc pomáhá dcera Bára, 
která svým vnímáním napomáhá vyplnit případné drobné mezírky v rozpoznání problému dané situace 
a naprosto skvěle zapadá do týmu, který Vám dokáže nabídnout:...."Psí pomoc"

      Věříme, že Vás naše nabídka služeb osloví.  Kontaktujte nás, jsme připraveni na Vaše dotazy.